pátek, března 27, 2015

SDEU opět ke sdělování veřejnosti

Jak trefně poznamenal Matej Gera, sága "communication to the public" formou odkazů před SDEU pokračuje. 

Dnes bylo totiž vydán rozsudek ve věci C More Entertainment AB proti Linusi Sandbergovi (C-279/13, EU:C:2015:199).V dané věci šlo ve stručnosti o to, že pan Sandberg vkládal na internetovou stránku odkazy, které umožňovaly ostatním internautům přístup k přímým přenosům zápasů ledního hokeje na jiné internetové stránce, aniž by museli zaplatit peněžitou částku požadovanou provozovatelem této jiné stránky [EU:C:2015:199, bod 2]. Odkazy tedy umožňovaly obejít platební systém vytvořený společnosti C More Entertainment. Tato společnost též později přidala i technické prostředky ochrany, které měly právě takovému neoprávněnému přístupu zabránit. Po rozsudku ve věci Svensson a další (C‑466/12, EU:C:2014:76), předkládající soud Högsta domstolen rozhodl vzít zpět první čtyři položené předběžné otázky a ponechat pouze pátou otázku, která se tázala, zda mohou členské státy přiznat nositelům práv širší výlučné právo a stanovit, že sdělování veřejnosti zahrnuje více úkonů, než uvádí čl. 3 odst. 2 směrnice 32001L0029.

V případě čl. 3 odst. 1 32001L0029 již totiž Soudní dvůr judikoval, že tento „musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát mohl poskytnout větší ochranu nositelům autorského práva tím, že stanoví, že pojem „sdělování veřejnosti“ zahrnuje více úkonů, než uvádí toto ustanovení“ (C‑466/12, EU:C:2014:76, bod 41)

Soudní dvůr ve své odpovědi zohlednil úpravu ve směrnici o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (32006L0115), zejména pak jejího recitálu 16, který výslovně zakotvuje, že „členské státy by měly mít možnost stanovit širší ochranu nositelů práv souvisejících s právem autorským, než jakou vyžadují ustanovení této směrnice pokud jde o vysílání a sdělování veřejnosti.“ Členské státy tak mohou jít v ochraně nad práva harmonizovaná v čl. 8 odst. 3 32006L0115, tedy "výlučné právo udělovat svolení nebo zakazovat bezdrátový přenos jejich vysílání, jakož i sdělování jejich vysílání veřejnosti, pokud se takové sdělování děje na veřejně přístupných místech a za vstupné." 

Živé vysílání sportovních přenosů tak nelze vzhledem k právům souvisejícím s autorským právem považovat „zpřístupňování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 32001L0029 [EU:C:2015:199, bod 27] – není totiž „on-demand“ – 32001L0029 tak nebrání národní právní úpravě, která výlučné právo vysílacích organizací rozšiřuje na úkony sdělování veřejnosti, které by mohly představovat přímé přenosy sportovních utkání na internetu, pod podmínkou, že takovým rozšířením není dotčena ochrana autorského práva.

Další info na IPkat.

úterý, března 24, 2015

Nabídka zaměstnání - PhD

Knowledge Centre Open Data, OTB a Tilburg Institute for Law, Technology, and Society (TILT) vypsaly společně nové místo pro doktoranda v oboru ochrany soukromí a osobních údajů. Pozice je na dobu doktorského studia, tj. 4 rok. Termín pro podávání přihlášek je 10. duben.

Podrobné informace o výběrovém řízení viz zde.

sobota, března 21, 2015

CISA - změněný návrh

Návrh Cybersecurity Information Sharing Act byl po změnách schválen Výborem pro zpravodajské služby Senátu USA. Jedná se o předpis, který byl dříve odmítnut pro neproporcionální zásahy do soukromí a nyní může být znovu projednán. V porovnání s naším zákonem o kybernetické bezpečnosti je návrh CISA mnohem důkladnější a dotýká se též obsahových (nikoli jen strukturálních) otázek.

Text CISA s vyznačením změn viz zde: http://www.scribd.com/mobile/doc/259315223.

Nová kniha o technologické trestné činnosti

Marc Goodman právě vydal novou popularizační publikaci, v níž se věnuje budoucnosti technologické kriminality. Kniha obsahuje vedle vizí a předpovědí rovněž velké množství pozoruhodných příkladů z celého světa (vč. informace o tom, proč se v Kremlu začaly opět používat mechanické psací stroje).

Web nové knihy s názvem Future Crimes viz zde: http://www.futurecrimesbook.com.

pátek, března 06, 2015

Stáže u EPO a OHIM

Právnická fakulta MU se stala členem programu Pan-European Seal Traineeship a zahájila výběr zájemců ze strany magisterských a doktorských studentů o placené stáže u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) Evropského patentového úřadu (EPO).

Termnín příhlášek je do 30. 5. 2015 a začátek stáže je naplánován na září 2015.

Více o zapojení PrF MU a detailní informace o účasti v programu dostupné zde.

Informační leták pak je dosutpný zde.


čtvrtek, března 05, 2015

Ryneš opět před NSS

V návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-212/13, o kterém jsme Vás informovali, rozhodoval dne 25. 2. 2015 Nejvyšší správní soud.

Předběžná otázka, o které SDEU rozhodoval, směřovala primárně k definování rozsahu pojmu osobní potřeby podle §3 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů. NSS toto rozhodnutí akceptoval, ale nakonec stejně rozhodl o zrušení rozsudku Městského soudu v Praze i rozhodnutí předsedy ÚOOÚ. V rozhodnutí poukázal zejména na nekonzistentní správní praxi ÚOOÚ. Ta vyústila v potrestání, které bylo v rozporu s čl. 7, odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vybrané pasáže:

[51] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že pochyby o významu čl. 3 odst. 2 druhé odrážky směrnice 95/45/ES, tedy předobrazu §3 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů, panovaly též na evropské úrovni. [...] Teprve Soudní dvůr tyto pochybnosti odstranil a čl. 3 odst. 2 vyložil.
[...]
[54] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se stěžovatelem v tom, že právní názor vyjádřený v rozhodnutí žalovaného, v rozhodnutí jeho předsedy i v rozsudku městského soudu je v přímém rozporu s jinými navenek prezentovanými názory obžalovaného. Daný rozpor se týká výkladu a aplikace §3 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů, konkrétně pojmu "výlučně pro osobní potřebu". [...]
[55] Policie ČR, Okresní ředitelství Třebíč, dne 28. 11. 2007 zformulovala dotaz, zda provoz kamerového systému stěžovatele spadá do působnosti zákona o ochraně osobních údajů, a zda je provozován legálně. [...] Žalovaný ve své odpovědi ze dne 18. 12. 2007, sepsané vedoucím samostatného oddělení registračního [...], k dopisu uvádí:
"[...] Takto provozovaný kamerový systém sám o sobě nepodléhá režimu [zákona o ochraně osobních údajů], jelikož se jedná o zpracování osobních údajů pro osobní potřebu ve smyslu §3 odst. 3 [...]."
[...]
[57] V prvostupňovém rozhodnutí v této věci ze dne 4. 8. 2008 žalovaný naproti tomu píše:
"[...] V souladu se shora uvedeným proto správní orgán dospěl k závěru, že předmětné zpracování osobních údajů není zpracováním prováděným pro osobní potřebu obviněného [...]."

NSS poté cituje i pasáže z výročních zpráv z roku 2008 a 2011, kdy se ÚOOÚ také vyjadřuje rozporuplně. NSS pak tedy konstatuje, že rozhodování v těchto typových věcech bylo ze strany ÚOOÚ "nepředvídatelné a svévolné" (bod 67). Problémem tak je situace "naprosté právní nejistoty vytvořené nejasným právem Evropské unie a toto právo implementujícím obsahově nejasným českým zákonem, v kombinaci s celkově nekonzistentní právní praxí žalovaného" (bod 113)

Plný text rozhodnutí zde.

Vyjádření ÚOOÚ je možné nalézt zde.

středa, března 04, 2015

Otevřený dopis - rekodifikace jihoafrického autorského práva

Jihoafrická republika je jednou ze zemí, které pracují na rekodifikaci autorského práva tak, aby odpovídalo požadavkům informační společnosti. Jihoafrická vláda nyní jako odpověď na výzvu k veřejné debatě obdržela doporučení podepsané padesáti špičkovými experty z oboru práva duševního vlastnictví z celého světa. Text se primárně se zaměřuje na potřebu obecné flexibilní výjimky pro fair use, kterou budou moci soudy aplikovat v návaznosti na budoucí technologické změny. Argumenty uvedené v dopisu jsou přitom nesporně zajímavé i pro současný proces přípravy společné evropské úpravy autorského práva.

Plný text dopisu viz zde.