Nejvyšší soud ve svém velmi zajímavém rozhodnutí 21 Cdo 2050 ze dne 27. 8. 2013 judikoval, že za provozní údaje nezbytné pro vyúčtování ceny za službu poskytnutou zákazníkovi, které má provozovatel veřejné komunikační sítě podle § 90 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích uchovávat, se považuje také výčet zákazníkem navštívených URL adres. Podle soudu totiž záznamy provozovatele o objemu přenesených dat nejsou pro prokázání vyučtované ceny za poskytnuté služby dostatečné a je tedy třeba uchovávat také údaje o obsahu poskytnuté datové služby.
Celé rozhodnutí je dostupné zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat