OSN se konečně vložila do debaty okolo práva na přístup ke službám celosvětové informační sítě a veřejně deklarovala právo na internet jako derivát práva na svobodu projevu, práva na soukromí, práva na vzdělání a dalších lidských práv (u nás je dovozováno především z takzvaného práva na informační sebeurčení). Zpráva OSN se tak staví mimo jiné i proti nejrůznějším odpojovacím a blokovacím pokusům odůvodňovaným ochranou majetkových práv autorských, k nimž v poslední době došlo ve Francii a Anglii.
Plný text zprávy (opravdu stojí za přečtení) viz zde.
1 komentář:
"The Special Rapporteur considers cutting off users from Internet access, regardless of the justification provided [...] to be disproportionate and thus a violation of article 19, paragraph 3, of the International Covenant on Civil and Political Rights."
Zvláštní zpravodaj sice tvrdí, ale v textu bohužel nijak nevysvětluje, jak k takovému výkladu došel. Čl. 19 III Paktu výslovně umožňuje omezení a i kdyby ne, pořád přichází v úvahu omezení na základě balancování na roveň postavených hodnot (typicky ostatních práv z Paktu) ve smyslu Hesseho praktische Konkordanz/principu proporcionality. Kdyby bylo odpojení od internetu absolutně nepřípustné ("regardless of the justification provided"), vniklo by v samotném čl. 19 Paktu vícero rovin chráněných hodnot, kdy na vrcholu stojí právo nebýt odpojen od internetu, omezitelné zřejmě jen je-li za mimořádné situace, která je úředně vyhlášena, ohrožen život národa (čl. 4 I), a pak ostatní práva z čl. 19, s kvalifikovanou výhradou zákona. Taková různorodost uvnitř jednoho článku není, alespoň dle mého, uvěřitelná. Ad absurdum by to pak znamenalo, že např. Německo by v individuálním případě (a contr. ohrožen život národa) nemohlo vyřešit nepravděpodobný ale myslitelný konflikt neomezitelného práva na neodpojení a neomezitelné lidské důstojnosti (čl. 1 I GG), aniž by neporušilo buď Pakt, nebo vlastní ústavu.
Okomentovat